Takto vzpomíná na návštěvu československé delegace v Moskvě ohledně Marshallova plánu Arnošt Heidrich (1889-1968), československý diplomat a sekretář. 9.července 1947 se účastnil návštěvy československé delegace u Stalina ze své funkce generálního tajemníka ministerstva zahraničních věcí.

Vzpomínka byla napsána ve Washingtonu, v červenci 1967, v dopise Ladislavu Karlu Feierabendovi, bývalému čs. ministru, národohospodáři a jednomu z desetitisíců emigrantů po únorovém puči.

Noční rozhovor v Kremlu trval přes dvě hodiny. "Úvodní" Stalinův monolog byl dlouhý přes hodinu a půl, "diskuze" a "závěr" se tedy vešly do třiceti minut.

Hlavní slovo na této schůzi měl Stalin. Mluvil klidně, avšak stále s takovým důrazem, aby účastníci od prvopočátku neměli nejmenších pochybností o tom, že jeho slova jsou pro nás příkazem.

Stalin označil za cíl nynější sovětské politiky dostat Američany z Evropy i z Asie. Řekl, že Marshallovým plánem sledují Spojené státy politické a hospodářské cíle, které jsou v rozporu se zájmy Sovětského svazu i jeho spojenců, a že již z toho důvodu se ho Československo nemůže účastnit.

Zdůraznil, že Marshallův plán je pro Spojené státy jen prostředkem, jak upevnit svůj politický a hospodářský vliv v Evropě. Poznamenal, že …Československo proto nemůže a nesmí napomáhat k uskutečnění tohoto amerického záměru.

Zájmem Sovětského svazu a jeho spojenců podle Stalina je naopak donutit Spojené státy, aby vyklidily Evropu a postupně všechny mocenské pozice, které ve světě drží. Velká Británie a Francie, odkázány samy na sebe, budou pak, jak zdůraznil Stalin, přespříliš slabé, aby mohly odporovat zájmům Sovětského svazu a jeho spojenců, tj.komunizaci Evropy.

Jestliže demokratičtí mluvčí československé delegace při obhajobě naší účasti na pařížské konferenci kladli důraz na naléhavé hospodářské potřeby Československa, odmítli takto Stalinovo stanovisko dříve, než jeho výklad byl ještě dokončen. Proto dostala jeho slova ke konci ráz ultimáta.

Skončil výzvou, že československá vláda musí odvolat svou účast do 10.července, do čtyř hodin odpoledne, s důrazným poukazem na to, že toto odvolání je pro sovětskou vládu otázkou spojenectví a přátelství s Československem. Ještě ostřeji to snad formuloval Molotov.

Když jsme vyšli z Kremlu a nasedli do vozu, Jan Masaryk prohodil: "Finis Bohemiae." Všichni demokratičtí členové delegace jsme si jasně uvědomili, že pro Kreml je v Československu možný jen čistý komunismus a nic jiného…

[rr], [68,69]