Dne 23. října 1954 byly v Paříži podepsány tzv. Pařížské dohody. Byl to soubor dokumentů, které měly vyřešit složitou bezpečností situaci západní Evropy.

Problémem byla forma začlenění Spolkové republiky Německo do obranných paktů demokratických zemí. V letech 1950-1954 se o to marně pokoušel neúspěšný projekt výstavby Evropského obranného společenství. V Paříži byla snaha o postavení funkčního systému západoevropské obrany korunována úspěchem.

V Paříži byl podepsán protokol, který zakazoval Německu výrobu zbraní hromadného ničení, vlastnictví raket dlouhého doletu, strategických bombardérů a velkých vojenských lodí.

Generální smlouva z roku 1952 o vztazích mezi SRN, USA, Francií a Velkou Británií byla upravena v Paříži další dohodou, která formálně odvolávala okupační režim Německa a znovu deklarovala suverenitu SRN.

Dosavadní okupační jednotky se staly pro Němce vojsky spojeneckými. Na to navazoval protokol o přijetí SRN do NATO, což fakticky nastalo v květnu 1955. Vojenské jednotky Západoevropské unie (původní Bruselský pakt) byly podřízeny velení NATO.

SRN byla účastníky dohod uznána za jediného legitimního reprezentanta německého lidu, takže byla potvrzena tzv. Hallsteinova doktrína právní neexistence NDR.

Zrovnoprávnění SRN a jeho začlenění do vojenských struktur Západu bylo pro SSSR záminkou k protiopatřením. Proti se rozpoutala propagandistická kampaň, využívající strašáku údajného německého revanšismu.

Dne 5. května 1955 vstoupily Pařížské dohody v platnost, 9. května 1955 se stala SRN členem NATO.

Již 14. května 1955 byla podepsána ve Varšavě smlouva o vytvoření společné vojenské organizace Východního bloku, tzv. Varšavská smlouva.

související texty:

Brežněvova doktrína

teorie domina

Postupimské dohody

autor textu: Prokop Tomek