Komunistický režim bezprostředně po převzetí moci usiloval o likvidaci svých ideologických odpůrců. Jedním z nich byla i římskokatolická církev, která měla vliv zejména na venkově a byla tak potencionální překážkou v plánované kolektivizaci vesnice. Režim stupňoval útoky proti jejím představitelům a hledal vhodné záminky k jejich likvidaci.

Ta se naskytla na sklonku roku 1949. Na třetí adventní neděli 11. prosince 1949 se v malé vesničce Číhošti u Ledče nad Sázavou při kázání (na téma evangelia o Janu Křtiteli "hlasu volajícím na poušti") zřetelně vychýlil křížek na hlavním oltáři. Zdejší duchovní správce P. Josef Toufar, který sloužil mši byl na tento neobvyklý úkaz upozorněn věřícími, avšak se snažil své farníky uklidnit. Ze všeho nejméně si totiž přál nějakou velkou publicitu právě v době nastupující represe proti církvi.

Avšak zpráva se brzy roznesla, a z malého vesnického kostelíka se stalo poutní místo. Sjížděli se tam lidé ze širokého okolí. Tyto skutečnosti nemohly nechat zůstat chladnými tehdejší vládce.

Již 9.ledna 1950 se dostavil do číhošťské fary bývalý četník, nyní strážmistr SNB Antonín Goldbricht z Ledče nad Sázavou. Byl ochotně přijat P.Toufarem, který jej zavedl do kostela a ukázal inkriminovaný kříž. Goldbricht si vše dokonale prohlédl a nezjistil nic, co by způsobovalo pohyb kříže. Dále vyslechl několik svědků (Růženu Prchalovou, Františka Černohuba, Karla Urbana a další), kteří shodně vypovídali o pohybu kříže a zcela vyloučili možnost, že by s ním farář mohl jakýmkoli způsobem manipulovat. O této skutečnosti sepsal podrobné hlášení ze dne 10.ledna 1950.

O tuto událost se ale již začal zajímat sám Gottwald a pověřil svého zetě vyšetřením tohoto případu a k jeho propagandistickém využitím.

28.ledna 1950 přijeli pracovníci útvaru 701 A Státní bezpečnosti do Číhoště na faru. Zde se vydávali za pracovníky zahraniční tiskové agentury a požádali P. Toufara, aby jim ukázal kostel. Když farář vyšel před faru byl násilím vtažen do auta a odvezen do Valdic u Jičína.

Zde byl vystaven krutým výslechům, které vedl vyšetřovatel Ladislav Mácha. Přesto z něho nemohl dostat doznání o podvodné manipulaci s křížem. Proto posílá velitel StB O.Závodský svého podřízeného Josefa Čecha s písemným rozkazem:
"Dosáhnout doznání za každou cenu."

Mácha s Čechem podrobují Toufara krutému mučení, farář je bit obušky, týrali žízní a temnotou. Teprve 22.února ztýraný kněz podepsal protokol s přiznáním, že pomocí provázků a gumiček hýbal s křížem, zároveň byl vypracován další protokol, ve kterém se přiznává k pohlavnímu zneužívání dětí, nechyběl i přípis kde měl stvrdit, že proti němu nebylo použito násilí.

O den později 23.února byl odvezen do Číhoště, kde měla proběhnout rekonstrukce, která byla nafilmována. Tento propagandistický film se měl pod názvem: "Běda tomu, skrze něhož....." promítat ve všech kinech jako svědectví o odhalení "spiknutí katolické církve Vatikánu proti lidově demokratickému zřízení". Avšak během natáčení se zmučený kněz zhroutil a musel být odvezen do nemocnice. Proto Toufara na kazatelně manipulujícího s křížem nahradil pracovník Generální prokuratury dr.Čížek. Toufar je okamžitě operován, avšak 25. února 1950 umírá na zánět pobřišnice.

StB se nepodařilo zprovoznit mechanismus na manipulaci s křížem, takže jeho pohyb nebyl nikdy vysvětlen. Zmíněný film byl záhy stažen s kin a zničen, byly však tajně pořízeny tři kopie.

L. Mácha byl v roce 1963 potrestán stranickou důtkou za mučení a propuštěn z ministerstva vnitra, v roce 1968 byl vzat do vazby pro podezření ze spáchání vraždy a zneužití veřejného činitele. Soud v Příbrami mu však vraždu neprokázal a zneužití bylo promlčeno.

V roce 1998 Obvodní soud pro Prahu 6 jej uznal vinným ze zneužití úřední moci a těžkého poškození na těle a odsoudil jej na pět let nepodmíněně. O rok později mu městský soud v Praze snížil trest na dva roky nepodmíněně. Ostatní aktéři buď již zemřeli (Čepička) či nebyli dosud potrestáni.

související texty:

50. léta

pronásledování církví a náboženských organizací

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 4