www.TOTALITA.cz

vězeňství
trestanecké pracovní tábory (TPT) při uranových dolech

Na počátku existence trestaneckých pracovních táborů při uranových dolech je rozhodnutí o pracovním nasazení vězňů na práci v dolech. Důvodem byl zásadní nedostatek pracovních sil v uranovém průmyslu, a dále vzrůstající zájem Sovětského svazu o československý uran na výrobu jaderných zbraní. Otrocké práce vězňů v táborech podobného charakteru však bylo využíváno i v jiných odvětvích čs. průmyslu.

Pro totalitní komunistický režim v jeho počáteční fázi se existence trestaneckých pracovních táborů stala jedním z účinných nástrojů teroru proti vlastnímu obyvatelstvu. Jeho snahou bylo mj. izolovat "nepřátele lidově demokratického zřízení", které pro něj mohly znamenat hrozbu. Pro Jáchymovské doly, n. p., masivní nasazení vězeňské pracovní síly nepochybně znamenalo významnou úsporu finančních nákladů při těžbě této strategické suroviny.


Trestanecké tábory na Jáchymovsku, Horním Slavkovsku a později také na Příbramsku vznikaly od jarních měsíců roku 1949. Postupně vzniklo a zanikalo 18 takovýchto lágrů.


Tábory se od sebe lišily svou velikostí i vzhledem. Odsouzení byli většinou umístěni v typizovaných dřevěných barácích o rozměrech 42,5 krát 12,5 metrů. V nich po stranách do středu umístěné chodby byly řazeny místnosti sloužící k vlastnímu ubytování odsouzených. Jednalo se o velmi skromně vybavené ubikace pouze se základními potřebami.


Rovněž podmínky v jednotlivých táborech byly v každém z táborů jiné. Některé již dříve obývali němečtí váleční zajatci, ale většina z nich byla vybudována nově při nalezených uranových ložiscích. Přebírané tábory po válečných zajatcích se často nacházely v dezolátním a neobyvatelném stavu.


Každý tábor měl svůj vlastní jedinečný charakter, jenž byl ovlivňován řadou faktorů: velikostí, vzdáleností od důlních pracovišť, vybavením i složením vězeňské populace. Avšak především o období let 1949-1953 můžeme hovořit - z hlediska technického stavu táborů, jejich materiálního vybavení, ubytovacích a hygienických podmínek pro odsouzené - jako o kritickém.


Tábory byly dobudovávané za pochodu, jejich hygienický stav neodpovídal základním dobovým předpisům, chybělo základní zdravotnické vybavení atd. Nebyly připraveny na masový příchod vězňů. Teprve postupem času se situace ve většině táborů zlepšovala.


Zásadní roli v každém táboře hrála postava velitele a jeho spolupracovníků. Náčelník lágru rozhodoval téměř o všem, co se v táboře odehrávalo. V počátcích padesátých let, v době zvýšeného mezinárodního napětí a prosazování ideologie "zostřeného třídního boje proti reakci", byl personál táborů nabádán k hrubému zacházení s politickými vězni.


Situace se dále vyhrotila po převzetí táborů v uranové oblasti ministerstvem národní bezpečnosti v červnu roku 1951 a několika pokusech o hromadný útěk odsouzených z táborů.


Především na táborech z větší části obývaných politickými vězni panovala atmosféra strachu a zvýšené represe. V řadě táborů panoval hlad, ale život vězně byl i nadále veden především nutností přežít a zachovávat si naději.


Můžeme mluvit o despektu a pohrdání ze strany komunistické moci a lidí odpovědných za každodenní chod táborů vůči vězňům. Odsouzené osoby za se staly pouhým číslem, neměly příliš možností, jak hájit svá nezcizitelná práva.

Součástí jejich života se stal zápas o věci, bez nichž si my svůj život nedokážeme představit. Na druhé straně se i v těchto podmínkách snažili vykonávat takové činnosti, jež jim jejich náročnou situaci alespoň na malou chvíli mohly ulehčit (sport, četba, diskuse se spoluvězni atd.).


Především v první polovině padesátých let minulého století se několik desítek až stovek vězňů pokusilo o útěk. Někteří z nich za to zaplatilo svým životem. V zacházení s vězni se v táborech uplatňovaly metody, které měly dále upevnit disciplínu. Ve skutečnosti se staly nástrojem dalšího šikanování vězňů a zdůraznění jejich podřadného postavení. Tomu rovněž odpovídalo jejich špatné finanční ohodnocení.


V druhořadém postavení se neocitl pouze samotný politický vězeň. Do existenčních starostí se jeho odsouzením dostala celá rodina. Komunistický totalitní režim razil tezi o zodpovědnosti celé rodiny za skutky jednoho jejího člena. Formy následné perzekuce byly velmi rozmanité. Až do dnešní doby nebyla definována vina jak komunistické režimu, tak i konkrétních osob odpovědných za tento stav.


Druhá polovina padesátých let dvacátého století je vnímána snahou po nápravě nedostatků v československém vězeňském systému. Avšak formálně proklamované období uplatňování tzv. socialistické zákonnosti naráželo v praxi nápravně pracovních táborů na zakořeněné zvyky a metody práce jejich personálu z počátku let padesátých.


Postupným vyčerpáním zásob uranové rudy na Hornoslavkovsku a Jáchymovsku a dalším využitím dokonalejších technických prostředků při těžbě dochází k postupnému úbytku vězeňských pracovních sil v uranovém průmyslu. Velkou roli hrála změna na světovém trhu - vzhledem k tomu, že došlo k dostatečnému nahromadění uranových zásob pro výrobu jaderných zbraní, snížila se jeho cena. Mírové využití této suroviny se nacházelo teprve v počátcích.


Amnestií v roce 1960 se komunistický režim u části odsouzených z řad politických vězňů. pokusil o nápravu spáchaných křivd "tichou cestou". Řada nespravedlivě odsouzených a obětí komunistické zlovůle však za mřížemi zůstávala i nadále. Odhaduje se, že bránami trestaneckých pracovních táborů v letech 1949-1961 prošlo cca. 60 000 až 70 000 vězňů. Přestože většina odsouzených byla propuštěna již v průběhu 50. let, politickým vězňům se nedostalo řádné rehabilitace, jež by z nich odňala znamení viníka.


Po propuštění na ně čekala zkušební lhůta, v níž se nesměli dopustit trestného činu, který by znamenal jejich návrat za mříže. Pro komunistickou stranu a její státní aparát zůstali "nepřátelskými osobami" a Státní bezpečnost jim i nadále věnovala mimořádnou pozornost. Komunistický režim amnestovaným politickým vězňům neumožnil návrat do jejich původních profesí. Ve většině případů byli nuceni živit se těžkou manuální prací, která neodpovídala jejich vzdělání a schopnostem. Svůj "cejch politického vězně" si byli nuceni nést i nadále. Bohužel často až do dnešních dnů...



související texty:

TNP - tábory nucených prací (TNP) v Československu


vězeňství - úvodní strana


autor textu: Tomáš Bursík

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2017 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.