www.TOTALITA.cz

vězeňství
historie období 1953 - 1957

Krátce po smrti Stalina, 14. března 1953, umírá prezident Československé republiky Klement Gottwald. Pro KSČ byl jeho odchod těžkou ranou. Ve straně otřesené čistkami a politickými procesy byl, přes svůj špatný zdravotní stav a problémy s alkoholem, největší autoritou, již se straně nepodařilo nahradit. Novým prezidentem republiky se stal Antonín Zápotocký a jeho místo v čele čs. vlády zaujal Viliam Široký.



první krize systému

I v Československu vyústilo počáteční období budování komunistického režimu v první velkou společenskou a hospodářskou krizi. Proklamovaná teorie třídního boje, projekty rychle industrializované společnosti a s tím spojené velmocenské a vojenské plány SSSR přivedly čs. ekonomiku na pokraj zhroucení.


Tzv. měnová reforma uskutečněná na přelomu května a června 1953 měla státu pomoci vyřešit několik věcí najednou: zastavit inflaci, zredukovat oběživo, přivést příjmy a úspory obyvatel do souladu s trhem a také přinést peníze do zchudlé státní pokladny na umoření státního dluhu.



další reorganizace vězeňství

Již před těmito událostmi, k 1. lednu 1953, došlo k zásadním změnám v organizaci a působnosti státních orgánů při výkonu trestu odnětí svobody díky zákonu č. 66/1952 Sb. o organizaci soudnictví byl zrušen zákon č. 231/1948 Sb. Příslušníci SVS se stali příslušníky Sboru národní bezpečnosti (SNB).


Zákonem č. 67/1948 Sb., kterým se doplňoval trestní řád, bylo stanoveno, že trest odnětí svobody a vazba se budou vykonávat v ústavech ministerstva národní bezpečnosti (MNB) a že předpisy o věcech souvisejících s výkonem trestu vydává ministr národní bezpečnosti po dohodě s generálním prokurátorem. Jako ústřední orgán vězeňství byla zřízena Správa nápravných zařízení (SNZ) ministerstva národní bezpečnosti.


Tyto zákonné úpravy organizace vězeňství a výkonu trestu nabyly účinnosti dnem 1. ledna 1953 a ve své podstatě zůstaly nezměněny až do vydání zákona č. 59/1965 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, jenž vešel v platnost 1. srpna 1965. Tímto zákonem byl zřízen Sbor nápravné výchovy (SNV) ministerstva vnitra.


Pouze zákon č. 64/1956 Sb. o trestním řízení soudním dále stanovil, že trest odnětí svobody se vykonává v ústavech ministerstva vnitra (MV). Ministr vnitra po dohodě s ministrem spravedlnosti vydával předpisy, podle nichž se výkon trestu vykonával.


Až do září roku 1951, kdy ministerstvo spravedlnosti vydalo Vězeňský řád S-4, se výkon trestu řídil domácími řády pro soudní věznice a trestní ústavy. Výkon vazby a trestu byl prováděn v institucích spravovanými třemi ministerstvy: bezpečnosti, spravedlnosti a národní obrany.


K 1. září 1952 došlo ke sloučení vězeňství a jeho podřízení ministerstvu národní bezpečnosti, v jehož pravomoci zůstalo do doby zrušení MNB na podzim roku 1953. Poté až do roku 1968 spadalo do kompetence resortu vnitra.


Za zmínku stojí poměrně rozsáhlá amnestie, na jejímž základě bylo v květnu 1953 z československých vězeňských zařízení propuštěno 15 379 odsouzených.


Vězeňský řád S-4 byl zrušen dnem 1. dubna 1953. Tentýž den vstoupil v platnost Řád nápravných zařízení NZ-zákl-I-1, který byl v polovině roku 1954 nahrazen Řádem pro věznice MV ČSR NZ-zákl-II-1.


Pro Nápravně pracovní tábory (NPT) byl paralelně s Řádem NZ vydán Řád pro NPT MV. V platnost vstoupil dne 1. dubna 1955 a zrušen byl nařízením ministra vnitra č. 3/1961. Na základě amnestie prezidenta republiky opustilo v roce 1955 vězeňské cely a ostnatým drátem obehnané tábory 7227 vězňů.

K 1. lednu 1957 existovalo
na celém československém území "pouze":


  • 23 věznic (z toho tzv. 7 pevných - Plzeň-Bory, Mírov, Valdice, Opava, Pardubice, Ilava a Leopoldov)


  • 25 nápravně pracovních táborů (z toho 8 stále dislokováno v uranové oblasti Jáchymovska, Hornoslavkovska a Příbramska).

Z celkového počtu 24 143 vězňů bylo 10 779 osob odsouzených za tzv. protistátní trestné činy a 14 364 si své tresty odpykávalo za kriminální delikty.


V roce 1956, na rozdíl od vývoje v sousedním Polsku a Maďarsku, kde byla zřetelná snaha o demokratizaci politického režimu, konzervativní vedení KSČ využilo událostí onoho bouřlivého roku k upevnění vlastní moci. Přesto se ani celostátní konference KSČ v červnu r. 1956 se nevyhnula kritice nedostatků v práci jednotlivých složek bezpečnosti, prokuratury, soudnictví a vězeňství.



kritika "nedostatků"

K nápravě mělo dopomoci především splnění následujících úkolů: upevnění prokurátorského dozoru nad dodržováním zákonů a právních předpisů, zajištění dodržení zásady presumpce neviny v trestním řízení, upravení postupu vyšetřujících a prokurátorských institucí v přípravném řízení, poskytnutí práva dávat pokyny v průběhu vyšetřování atd.


Celostátní konference KSČ ve svých závěrech zdůraznila nutnost "dodržování socialistické zákonnosti" a za jeden z hlavních úkolů považovala "zlepšení výchovné činnosti mezi odsouzenými". Základními výchovnými prostředky měly i do budoucna zůstat práce, táborový režim a kulturně osvětová činnost.


Správa NZ MV vydala v roce 1957 brožuru K základním otázkám činnosti nápravných zařízení. Pozoruhodné na tomto dokumentu je, že se zde setkáváme s kritickým ohlédnutím za činností (nejen) vězeňských zařízení v období před rokem 1956: "Prosazování theorie jednostranného zdůrazňování represivních úkolů státního aparátu v období před XX. sjezdem KSSS se promítlo i v činnosti NZ se všemi zápornými jevy. V tomto období bylo náplní NZ v popředí hlavně otázka represivní stránky výkonu trestu. Otázka výchovné stránky výkonu trestu byla v této situaci opomíjena. Docházelo též k závažným zjevům porušování socialistické zákonnosti.[…]"


Dokument dále kritizuje nevyhovující diferenciaci odsouzených, zakotvenou v Řádu pro NPT, a navrhuje její rozšíření. Prosazení této kategorizace však ve skutečnosti bylo naprosto nereálné. Po mnoha letech prosazování principu kolektivismu ve výkonu trestu odnětí svobody dokument rovněž hovoří o nutnosti individuálního přístupu k odsouzeným, jenž měl vhodným způsobem doplnit stále propagovanou výchovu kolektivní.



pohled z druhé strany

Samotní političtí vězni vidí zásadní zlom v jejich tíživé situaci charakterizované nedostatkem potravin, neustálým tyranizováním ze strany vedení vězeňských zařízení a TPT právě v úmrtí nenáviděných Stalina a Gottwalda.


Změna však nepřišla ze dne na den a bylo by nutné ji zařadit do širšího kontextu. A ovšem i v druhé polovině padesátých let docházelo v československých vězeňských zařízeních k projevům nelidského jednání s odsouzenými, byť jich ve srovnání s počátkem 50. let ubylo.


Proklamace o dodržování zákonů a právních předpisů z úst nejvyšších funkcionářů KSČ zůstávaly pouze formální a v oblasti vězeňských zařízení dosud k viditelné nápravě nedošlo. Jako by o případech násilí, neúměrných kázeňských trestech, v řadě táborů i pevných věznicích trvajících špatných ubytovacích a stravovacích podmínkách nikdo nechtěl vědět.



související texty:

historie období 1948-1952

historie období 1953-1957

historie období 1958-1968

historie období 1969-1989

historie i pomocí čísel


ženy v čs. vězeňských zařízeních v 50. a 60. letech

amnestie 1953 - 1962


vězeňství - úvodní strana


autor textu: Tomáš Bursík

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2017 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.