www.TOTALITA.cz

Státní bezpečnost    -  akce Neptun

Provedení akce přispělo významnou měrou k tomu, že ČSSR stojí dnes v prvé linii
v boji za potrestání nacistických válečných zločinců.

(Akce "Neptun" - její průběh a dosavadní výsledky, I. Správa MV, 8. odbor, 19. března 1965)


V roce 1964 Státní bezpečnost připravila a uskutečnila operaci s krycím názvem Neptun. Dodnes je známa jako senzační nález beden s tajnými nacistickými dokumenty, ukrytých na dně šumavského Černého jezera. U nálezu byla Československá televize a natočila dokument, který sklidil velký divácký úspěch a oceněn byl i na mezinárodním festivalu.


Podstatou akce byla mystifikace, která měla ovlivnit veřejné mínění nejen v ČSSR, ale hlavně v zahraničí - zejména v SRN a Rakousku, a diskreditovat některé světové politiky. Účinkem se neminula, protože způsobila několik odchodů politiků z veřejné scény i pár sebevražd.



Cíl akce

V SRN tehdy končila lhůta vymezená tamní ústavou na stíhání trestného činu vraždy, kam spadaly nacistické zločiny. Promlčecí doba měla vstoupit v platnost 8. května 1965. V západoněmecké společnosti proto probíhala ostrá diskuse mezi zastánci promlčení a odpůrci, kteří argumentovali tím, že se dosud nepodařilo usvědčit všechny válečné zločince.


Hlavním cílem akce proto bylo ovlivnit především západoněmeckou vládu, aby promlčecí lhůta v platnost nevstoupila. Dalším cílem bylo vytvořit ve světě dojem, že Západní Německo je pokračovatelem nacistického Německa. Konečně třetím cílem bylo znejistit západní svět tvrzením, že mezi nalezenými dokumenty se nacházejí tajné seznamy nacistických konfidentů.



převoz beden do Prahy




Dezinformační oddělení

Akci Neptun připravil nově vzniklý 8. odbor aktivních opatření I. správy Ministerstva vnitra (rozvědky), který se zabýval dezinformacemi, politickými provokacemi a propagandou vůči západním zemím.


Pracovníci odboru se inspirovali událostmi z podzimu 1963. Z rakouského jezera Toplitsee byly tehdy vyzdviženy desítky beden s falešnými anglickými librami. V Evropě tento nález vzbudil velký ohlas.


Příslušníci rozvědky využili příležitosti, která se jí neplánovaně naskytla v první polovině roku 1964. Redaktoři populárního televizního magazínu pro mládež Zvědavá kamera se chystali natáčet televizní dokument o údajných záhadách Čertova a Černého jezera. Jedním ze sportovních potápěčů Svazarmu, které si televizní štáb na prohlídku dna obou jezer najal, byl totiž i zástupce náčelníka 8. odboru Ladislav Bittman (krycím jménem kapitán Brychta).


Pracovníky odboru napadlo, že v šumavských jezerech zinscenují senzační nález beden po nacistech, které budou obsahovat dosud neznámé závažné dokumenty. Podobné dokumenty rozvědky socialistických zemí dlouhá léta vlastnily, ale vědomě je zadržovaly, aby jimi mohli získávat agenty na Západě.



Průběh akce

Průzkum dna Černého a Čertova jezera svazarmovští potápěči prováděli koncem dubna 1964. O akci bylo na Ministerstvu vnitra rozhodnuto v květnu 1964. Natáčení televizního dokumentu začalo koncem června 1964.


19. června odpoledne byly z Prahy na Šumavu tajně dovezeny čtyři upravené bedny. Měly náležitou vrstvu patiny, aby vypadaly, že ležely pod vodou dvacet let. Na dno Černého jezera byly uloženy nad ránem 20. června 1964. V bednách ovšem byly uloženy prázdné papíry, protože se do té doby nepodařilo získat ze sovětských archivů potřebné dokumenty.



vytažení beden z jezera




Senzační nález

Bedny svazarmovští potápěči objevili 3. července 1964. Prostor kolem jezer byl pro veřejnost uzavřen. Na místo dorazil potápěčský oddíl Ministerstva vnitra a ženijní jednotka sušické brigády Pohraniční stráže. O dva dny později byly uveřejněny v československém tisku první zprávy o nálezu. Novináři se k jezeru začali sjíždět 7. července.


Bedny byly vytaženy ve dnech 11. až 13. července a do Prahy byly v konvoji s velkou pompou převezeny 14. července. Konvoj tvořily čtyři motocykly, gazík, nákladní vůz, sanitka Pohraniční stráže a vůz SNB. Místem určení byl Kriminalistický ústav.


16. července večer vydalo Ministerstvo vnitra prostřednictvím ČTK tiskovou zprávu, kde potvrdilo, že bedny obsahují nacistické písemnosti. V tisku byla tato zpráva zveřejněna 17. července.


Mezitím potápěči pokračovali v ohledávání dna obou jezer a vylovili několik skutečných pozůstatků z doby 2. světové války, například bedničky s třaskavinami či trosky letadla.



Zájem novinářů

První články o průzkumu šumavských jezer přinesla Večerní Praha 24. a 27. června 1964. Článků v denním tisku přibylo až 7. července po nálezu beden. U Černého jezera se vystřídalo 51 novinářů z denního tisku a rozhlasu, štáb televize, štáb Krátkého filmu a fotografové. Byl mezi nimi jen jeden zahraniční novinář z Vídně - ostatní zahraniční listy přebíraly zprávy z ČTK, stejně jako Rudé právo. Pravidelné denní reportáže a zprávy přinášely Večerní Praha, Svobodné Slovo, Lidová demokracie, Práce, Mladá fronta, Zemědělské noviny, rozhlas a televize.


První informace ovšem dostávala od Ministerstva vnitra zpravodajka ČTK Marie Kocíková, která byla u jezer přítomna po celou dobu. Svými zprávami tak ovlivňovala ostatní novináře, kteří se na její zprávy ve svých článcích odvolávali. Zprávy ČTK přebíraly hlavní světové agentury. Největší zájem projevila agentura REUTER a časopis LIFE, jehož redakce dokonce uzavřela s ČTK dohodu o exkluzivní reportáži z průzkumu a jezerních nálezech.



Veškeré dění bylo soustředěno do hotelu Sirotek Špičák, kde byli ubytováni potápěči i novináři. Pro novináře se v hotelu pořádaly tiskové konference a setkání s potápěči, pyrotechniky a pohraničníky.


Nález v Černém jezeře vzbudil v Československu i v zahraničí velký ohlas. Zprávy a dohady o nálezu podnítily řadu občanů k podávání různých informací, které měly být vodítkem k hledání úkrytů na území republiky, kde nacisté v závěru války schovali různé dokumenty nebo uloupené cennosti. Novináři i příslušníci Ministerstva vnitra také nasbírali mnoho nejrůznějších informací o oblasti jezer z doby 2. světové války.


Mezinárodní televizní společnosti Eurovise a Intervise požádaly Československou televizi o možnost převzít jejich dokument, který byl vysílán 4. srpna 1964. několik západních společností projevilo zájem o koupi tohoto dokumentu.


Čertovo jezero po jeho zpřístupnění navštívilo na 4 tisíce československých a zahraničních návštěvníků.



Čistá hra?

Přestože někteří novináři získávali pocit, že s nimi Ministerstvo vnitra nehraje zcela čistou hru, mystifikaci neprohlédli. Výsledek akce působil velmi věrohodně. Nikdo neměl pochybnosti. Také Československá televize neměla o dezinformačním účelu ani potuchy. Do roku 1968 to byl jediný případ zneužití televize Ministerstvem vnitra. Po roce 1970 se to stávalo běžnou praxí a vnitro dodávalo své materiály televizi velmi často.



Tisková konference

Tiskovka k nalezeným dokumentům se za přítomnosti domácích a zahraničních novinářů uskutečnila 15. září 1964 dopoledne v budově Československé televize. Ministr vnitra Lubomír Štrougal na ní novináře seznámil s "obsahem beden". Listiny podle něj dokazovaly, že Západní Německo a Rakousko jsou prorostlé přisluhovači nacistického režimu.


Novináři byli přesvědčováni, že západoněmecká rozvědka pokračuje plně v tradicích nacistické špionážní služby, neboť převzala do svých služeb staré osvědčené nacistické kádry, využívá starých nacistických sítí a provádí špionáž i proti dnešním politickým přátelům a spojencům NSR.


Novinářům byl v rámci tiskovky také promítnut televizní film o nálezu nazvaný Archivy z jezera.


Tisková konference měla velký ohlas. O obsahu dokumentů psalo 25 italských novin, 18 západoněmeckých, 7 rakouských, dále listy anglické, francouzské, belgické, švýcarské, americké, latinskoamerické, japonské a africké.


O dokumenty projevila zájem řada západoevropských politických institucí, vědeckých osobností, redakce listů i oficiální vládní místa z Rakouska, Francie, Belgie, Švýcarska a samotné Německé spolkové republiky.


V oficiálních západoevropských kruzích i na veřejnosti se utvrdily názory, že Československo disponuje značným množstvím důležitých dokumentů, které usvědčují mnohé významné osobnosti v NSR z jejich nacistické a zločinné činnosti.


Celá akce byla maximálně zakonspirována a pozornost odváděna jinam. Všichni pracovníci Ministerstva vnitra, kteří na akci pracovali, museli podepsat závazek přísné mlčenlivosti.



Pokračování akce

Akce Neptun byla využita k dalším 20 samostatným akcím naší rozvědky proti NSR. V tom nejvíce pomáhalo Ministerstvo zahraničních věcí, které předávalo kopie dokumentů do mnoha západních zemí. Dokumenty předávaly i další organizace. Například Svaz protifašistických bojovníků předal dokumenty západoněmecké centrále pro stíhání válečných zločinců v Ludwigsburgu. Na základě některých dokumentů byla podána četná trestní oznámení proti žijícím osobám v NSR a bylo obnoveno řízení proti těm osobám, proti kterým nebyl v minulosti dostatek usvědčujících důkazů.


Mnoho materiálů bylo využito proti konkrétním osobám a politikům v západním Německu, ale také v Rakousku. Byli kompromitováni. Prostřednictvím zahraničního vysílání Čs. rozhlasu byli kompromitováni někteří politici v Itálii.


V Československu byly materiály zveřejňovány především v Rudém právu a v časopise Svět v obraze. Tyto reportáže byly přetiskovány v cizině. Redakce Světa v obrazech si za to vysloužila náležité ocenění a zhodnocení ideologickým oddělením ÚV KSČ.



Splněný cíl

Akce Neptun svůj cíl splnila. O dokumenty se zajímala světová veřejnost, zahraniční organizace stíhající nacistické zločince, rodiny popravených i odbojáři. Jména bývalých nacistických funkcionářů zajímala především západoněmecká média. Psalo se o bývalém exponentovi sudetoněmeckého hnutí Emilu Franzelovi, o organizačním vedoucím Sudetoněmeckého krajanského sdružení Franzi Ohmannovi i o poslanci západoněmeckého sněmu za stranu FDP Zogelmannovi. Rakušané dostali kopie dokumentů o vraždě kancléře Dollfusse nacistickými pučisty.



Poslední průzkum jezer

Na jaře 1965 zorganizovalo Ministerstvo vnitra pokračování průzkumu obou jezer a Plešného jezera. Cílem bylo dodržet Štrougalův příslib na tiskové konferenci, že průzkum bude dokončen. Nepřinesl však ni zásadního, byla nalezena jen mrtvola neznámého muže a urna s popelem zemřelého.



Černé jezero v současnosti




Role Ladislava Bittmana

Pravé pozadí akce Neptun odhalil v sedmdesátých letech ve své knize Špionážní oprátky pracovník 8. odboru Ministerstva vnitra Ladislav Bittman, který po srpnu 1968 odešel do USA, kde přednášel na univerzitě v Bostonu a začal pracovat pro tajné služby. Byl u všeho: vymyslel akci, ukládal bedny na dno a nasměroval k nim potápěče.


související texty:

Návrh na aktivní opatření akce Neptun

Vladimír Branislav: Naletěli jsme


Wikipedie: Černé jezero

ČST: Zpověď Ladislava Bittmana


akce Bukanýr

akce Kameny

akce Kněz

akce Neptun

akce Panenka

akce proti redakci časopisu Svědectví

akce Vlna I,  akce Vlna II

akce Zahradník

StB - úvodní část

   

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 167

fotografie na stránce: autor a archiv

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2017 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.