Fenoménem 70. a 80. let se staly televizní seriály. V časech jejich vysílání viditelně ubývalo lidí a aut v ulicích i návštěvníků restauračních zařízení. Dramaturgie Čs. televize si mimořádný zájem diváků o příběhy na pokračování uvědomovala, a proto do seriálové tvorby soustřeďovala nejlepší tvůrčí síly.

Ohromná divácká obliba seriálů (sledovanost mnohdy dosahovala až 80 - 90 %) a jejich nesporný vliv na diváky vedly televizní a stranické orgány k tomu, aby byl celý tvůrčí proces bedlivě sledován a ovlivňován žádoucím směrem. Obsah jednotlivých děl byl neustále diskutován, scénáře upravovány, kráceny, doplňovány a přepisovány, docházelo k nekonečnému množství kompromisů a ústupků, které rozhodně nepřispívaly ke kvalitě děl.

Tématické směry seriálové tvorby:

První směr zahrnoval původní díla ze současnosti,

která vyzvedávala socialistický životní ideál, zobrazován byl současný hrdina, jeho konflikty a schopnosti bojovat za nové, překonávat překážky a v případě potřeby přinášet i osobní oběti jako výraz nových etických a mravních hodnot socialistického přesvědčení.

Do této skupiny můžeme zařadit seriály Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1976), Zákony pohybu (1979), Plechová kavalérie (1979), Inženýrská odyssea (1980), Okres na severu (1981), My všichni školou povinní (1984). (noticky)

Druhou skupinu tvořily seriály historické.

Až na výjimky v nich byla naše novodobá historie líčena jako "dějinné zápasy dělnické třídy o novou společnost" či "historické zápasy našich národů za národní a sociální osvobození".

Sem můžeme zařadit seriály Nejmladší z rodu Hamrů (1975), Povstalecká historie (1984), Synové a dcery Jakuba Skláře (1986), Gottwald (1986), Rodáci (1988).

Politicky a propagandisticky zneužívané seriály

V mnoha případech byly seriály politicky a propagandisticky zneužívány jako například Duhový luk (1973), Třicet případů majora Zemana (1976), Velitel (1981) či Chlapci a chlapi (1988).

Ideologií méně poznamenané seriály

Do této skupiny lze počítat seriály Byl jednou jeden dům (1975) o obyvatelích žižkovského činžáku v období od konce první republiky do roku 1945, Kamenný řád (1976) zachycující život na Ostravsku po 1. světové válce, Nemocnice na kraji města (1978, 1981) z lékařského prostředí, Dobrá voda (1983) o koních, Sanitka (1984) mapující vývoj pražské Záchranné služby, Velké sedlo (1984) o životě na přehradě, Zlá krev (1987) zachycující osudy rodin Nedobylů a Bornů na konci 19. století, Cirkus Humberto (1988) podle románu E. Basse či Druhý dech (1989) z vesnického prostředí.

Rekreativní a zábavné seriály

Těch bylo vysíláno mnohem méně než projektů, které se snažily reflektovat tehdejší současný život v jeho realističtější podobě. Především proto, že zábavná a oddechová funkce televize nebyla upřednostňována.

Přesto stojí za to připomenout seriály Taková normální rodinka (1971), Dva písaři (1972), Chalupáři (1975), Bez ženské a bez tabáku (1982), Doktor z vejminku (1983), Rozpaky kuchaře Svatopluka (1985) či Dobrodružství kriminalistiky (1989).

Seriály s vysokým mravním poselstvím

Tuto zvláštní kapitolu v historii dramatické tvorby tvořily ojedinělé seriály: Sňatky z rozumu (1968) o období národního obrození; F. L. Věk (1971) - vysílaný pouze v roce svého vzniku a poté byl, pro své jasné mravní poselství, až do pádu totalitního režimu uložen v trezoru; Vlak dětství a naděje (1989), natočený v polovině 80. let, ale jeho premiéra, vzhledem k poselství příběhu, byla dlouho odkládána a nakonec byl odvysílán mimo hlavní vysílací čas.

související texty:

tématické směry seriálové tvorby

původní díla ze současnosti

historické seriály

seriály s vysokým mravním poselstvím

kultura zaživa pohřbená - televizní tvorba

období normalizace - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička