zákon o vysokých školách č. 58/1950 Sb.

byl parlamentem přijat 16. března 1950. Na jeho základě byly ze svazku univerzit vyňaty bohoslovecké fakulty.

vládním nařízením č. 112/1950 Sb.

ze 14. července 1950 o bohosloveckých fakultách

byla zřízena

• samostatná "Římskokatolická cyrilometodějská
  bohoslovecká fakulta v Praze."

zrušeny byly:

• Olomouc: bohoslovecká fakulta,
  diecézní učiliště, řeholní učiliště;



• Hradec Králové: diecézní učiliště;



• Litoměřice: diecézní učiliště;



• Brno: diecézní učiliště;



• České Budějovice: diecézní učiliště;



• v dubnu 1950 rovněž zaniklo pět řádových učilišť.

potvrzeny či zřízeny byly tyto fakulty:

• Praha:
  Husova československá bohoslovecká fakulta,
  Komenského evangelická bohoslovecká fakulta,
  Pravoslavná bohoslovecká fakulta;



• Bratislava:
  Slovenská evangelická bohoslovecká fakulta;

Státní dozor nad bohosloveckými fakultami

převzal od ministerstva školství Státní úřad pro věci církevní. Zároveň byla provedena rozsáhlá reforma studia.

Stát si přivlastnil právo zasahovat do výchovy kněžského dorostu a reformovat bohoslovecké studium.

Vedení fakult se ohradilo proti zkrácení délky bohoslovecké studia z pěti na čtyři roky. Nastala svízelná jenání při kterých vedení fakult trvalo trvalo na těchto požadavcích:

• Studijní plán bude na Cyrilometodějské fakultě stejný jako byl na teologické fakultě UK.
  Při čtyřletém studiu bude zachován stejný počet hodin jako při pětiletém.


• Vyučovat budou profesoři a docenti, kteří již na teologických fakultách či církevních učilištích učili.


• Všichni budou mít kanonickou misi od kancléře fakulty arcibiskupa Berana.

Stát chtěl co nejvíce zredukovat bohovědné disciplíny a zástupci fakulty se bránili zavedení politických disciplín.

Podle konečné kompromisní dohody byly studijní obory rozděleny do následujících 6 kateder:

• filozofie a základní teologie (apologetika)
• dogmatika a morálka
• biblické obory
  se stolicemi Starého a Nového zákona
• církevní dějiny
• praktické obory (pastorálka,homiletika,liturgika,
  pedagogika,katechetika,církevní právo)
• společenské nauky
  se třemi stolicemi marxisticko-leninských věd

Děkanem pražské bohoslovecké fakulty se stal Vojtěch Šanda, který byl Státním úřadem pro věci církevní penzionován v roce 1952. Po ročním působením Josefa Hronka se děkanem stal Jan Merell, který svůj úřad zastával dvacet let.

zrušení diecézních seminářů

bylo dalším zásahem do struktury výchovy kněžského dorostu. Místo nich byly zřízeny dva generální semináře (v Praze a Bratislavě).

Tento krok se setkal s odporem většiny bohoslovců, např. ze 120 brněnských seminaristů odešlo do pražského generálního semináře pouze 5 bohoslovců.

Celkem se na novou fakultu zapsalo ze všech českých a moravských diecézí jen 138 uchazečů místo plánované tisícovky. Ostatní raději šli do civilních zaměstnání.

Pomocné technické prapory  (PTP)

Všichni však již v září 1950 obdrželi povolávací rozkazy k nástupu vojenské prezenční služby a byli zařazeni do těchto útvarů, ve kterých byli vystaveni k tzv. převýchově - avšak opět bezúspěšné.

Mnozí z těchto bohoslovců využili uvolnění v 60. letech a dokončili kněžská studia v této době. Řada z nich rovněž obdržela tajné svěcení již dříve.

Výchova vzdělávání budoucích kněží se sice dostala pod kontrolu režimu, ale přesto - zejména díky silným charakterovým vlastnostem bohoslovců, nedokázal je zlomit.

[ma]